HISTORIE FLAMENCA

PŮVOD FLAMENCA

O původu slova "flamenco" existuje dodnes mnoho teorií: Doslova přeloženo znamená flamenco "vlámský". Podle jedné teorie se tvrdí, že slovo "flamenco" bylo odvozeno z arabského slova "felag" (=venkovan) a "mengu" (=uprchlík). Jiní autoři uvádí, že slovo "flamenco" bylo používáno od 18. století jako synonymum pro "andaluské cikány".

ANDALUŠTÍ GITANOS

"Gitanos" jako hlavní nositelé flamenca byli po staletí pronásledováni a potlačováni. Své pocity a emoce (např. vášeň, radost, lásku, smutek, bolest i smrt) vyjadřovali ve své hudbĕ, která byla zpočátku omezena na zpěv a tleskání rytmu. Teprve pozdĕji se přidal tanec a hra kytaru.

POČÁTKY FLAMENCA

Gitanos přišli z Indie do Španĕlska, kde se poprvé usadili kolem roku 1425. První písemné záznamy o jejich hudbĕ pochází z roku 1774. Až do poloviny 19. století byli umĕlci amatéři a částeční profesionálové. Vydĕlávali si peníze výpomocnými pracemi. Cestovali a tancovali v bohatých rodinách. Jejich hostitelé si často jejich umĕní nevážili. V tomto období bylo flamenco možné slyšet pouze za zavřenými dveřmi.

OBDOBÍ ZLATÉHO VĔKU

Úspĕch  zaznamenalo flamenco až se vznikem tzv. cafés cantantes, jež začaly existovat zhruba od roku 1842. Od r. 1860 se flamenco stále více prosazovalo a umĕlci mĕli více příležitostí pro uplatnĕní. Tato epocha se nazývá období zlatého vĕku (Edad de Oro): v tomto období umĕlci získali pevné gáže, pracovní smlouvu a mĕli zajištĕno stálé publikum, které jejich umĕní oceňovalo.

Každý gitano mĕl svůj vlastní styl. Tam kde se dříve používalo tleskání nebo hůl jako doprovod, se nyní objevuje tanec a hra na kytaru. Gitanos používali nyní také andaluské lidové písnĕ, které pozmĕnili. Tak vznikly zároveň zpĕv cikánský (cante gitano) a zpĕv andaluský (cante andaluz), mezi nĕž patří především flamencové styly Fandangos a a Alegrías. Rozmach cafés cantantes vedl k rychlému rozšíření flamenca do všech velkých jihošpanĕlských mĕst: Sevilly, Cádizu, Jerezu, Malagy, Granady, Córdoby.
DEKADENCE A POPULARIZACE ("Operismo")

Stále více se snaží umĕlci necikánského původu (payos) zpřístupnit tĕžce pochopitelné cante gitano. Tím začalo období komercionalizace flamenca a kolem r. 1910 epocha zvaná "Operismo". Známí payos postupnĕ přilákali diváky do divadel a cafés cantantes zanikaly.

V divadle se konala vystoupení kýčovitého rázu, která se jmenovala "Opera Flamenca" a která přinesla flamencu úpadek. Skuteční flamencoví interpreti se stáhli do ústraní nebo zkoušeli své štĕstí jinde. Čisté flamenco (flamenco puro) by snad zaniklo, kdyby se o jeho obnovu nepokusili intelektuálové a skuteční flamencoví nadšenci. Uprostřed epochy operismo, v roce 1922, uspořádali García Lorca a Manuel de Falla první pĕveckou soutĕž "Concurso der Cante Jonde" konanou v Granadĕ. Cílem bylo oživení a znovunalezení čistoty a autenticity tzv. cante jondo (hlubokého zpĕvu). Komercionalizaci flamenca se však nikdy nepodařilo zcela zabránit.

ZÁNIK A ZNOVUZROZENÍ (od r. 1936 do současnosti)
       
Španĕlská občanská válka v roce 1936 znamenala konec opery flamenca. Naproti tomu však nadále pokračovala jeho komercionalizace. Také flamencový balet zaznamenával stále vĕtší ohlas, především po válce ("El amor brujo" od Manuela de Fally). Toto promíchávání stylů, které ve vývoji flamenca nezůstalo bez následků, tak zůstalo po léta charakteristickým prvkem španĕlského tance.

V padesátých letech vznikají tzv. tablaos, která jsou místem setkání všech milovníků flamenca i vysoce uznávaných umĕlců. Nejznámĕjší tablao "Zambra" bylo založeno v roce 1954 v Madridĕ.

Počátek šedesátých let bylo ve znamení vzniku klubů flamencových příznivců pod názvem Peńas Flamencas. Cílem tĕchto sdružení a spolků bylo podporovat rozvoj flamenca. V r. 1958 bylo založeno Centrum pro studium flamencologie (Catédra de flamencología) v Jerezu dela Frontera. Flamenco zažívá velký rozkvĕt a konají se první flamencové festivaly. Mezinárodního úsp?chu se flamenco dočkalo především v osmdesátých letech díky geniálním umĕlcům této doby, zpĕváku Camarónovi de la Isla, tanečníku Antoniu Gadesovi a stále žijící kytarové legendĕ Pacovi de Lucía.

V současné dobĕ flamenco opĕt zaznamenává období rozkvĕtu, s obrovským zájmem v zahraničí, nespočetným množstvím stylů a nových hudebních kreací. Vedle hry na kytaru, která jako doprovodný nástroj zaujímá stále hlavní postavení, se objevují nástroje: cajon, příčná flétna, kontrabas, violoncello, viola.